Tahle země není jenom pro mladý
Rodina
Děkuji osudu za prožité dny
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za chvíli bude tma a další den je za námi. Za pár dnů to bude rok, co navždy odešel můj Jiří. Můj princ. Vlastně nikdy nebyl můj, byl manželem jiné ženy, ale co nás k sobě poutalo, mi už nikdo nikdy nevezme.
Velikonoce plné tradic, aneb jalovec nemusí být jen koření
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a Borkovi. Chalupu mají v malé osadě Bezděčín v blízkosti Lomnice nad Popelkou a z terasy v prvním patře je překrásný výhled na Trosky.
Cizí dítě, cizí vnouče. Tato slova by do vztahu patřit neměla
Zamilovali se ve vyšším věku. Našli parťáka, se kterým chtějí strávit zbytek života. Jsou spokojení. Jenže dospělé děti a vnoučata jim do idylky přinášejí komplikace, starosti, nepohodu.
Táta v hlavní roli aneb dvě příhody z vyprávění mých rodičů
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik příhod. Dvě vám napíšu. Neslyšeli jste nikdy o vagónu čokolády z Itálie? Ani o srážce se senem?
Jak jsem nalezla důvěru v naši policii
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát předvolaná k výslechu.
Takový malý rodinný propletenec
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší protektorát. A taky se svou bandou dělali strašné voloviny.
Mezi námi chlapy
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka jednoho spontánního mezigeneračního rozhovoru.
Fanda - veselá kopa
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla o svém životě.
Život na zámku
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o vašich předcích. Nejlepší práce pošleme do celostátní soutěže,“ vyzvala jednoho dne češtinářka třídu mé mladší dcery.
Ach, ta láska nebeská
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když sledovala za záclonou svou stejnojmennou vnučku, jak v těsném objetí odchází z domu se svým vyvoleným. Je to pořád stejné, ale přece jiné, uvažuje.
O tom, jak otec bojoval za císaře pána, hlídal slovensko-maďarské hranice a četl červenou literaturu
Tatínek se narodil v roce 1900. Dobře se mu počítají narozky, letos by měl 125 let. Jako mlaďák nastoupil do CK armády, ale moc toho za císaře nenabojoval, protože byl na italské frontě zajat.
Mluví ve zkratkách. Rozumět vnoučatům je čím dál těžší
JJ, nz, mmnt, pls… Zkratky ovládly řeč dětí a dospívajících. Začaly se v jejich mluvě objevovat před několika lety, ale nyní jejich obliba dosáhla vrcholu. Pro někoho jsou nepochopitelné, pro někoho zábavné.
Dopis mému zesnulému manželovi
Můj milovaný, zdravím, a jsem ráda, že mám tu možnost Ti napsat. Mám toho na srdci tolik, že nevím,…
Dopis nenarozenému dítěti
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se z těžkého období a byla jsem nesmírně zranitelná, bolavá.
Doporučujeme
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.